Jak říkáte pampelišce?
Český jazykový atlas dokládá, že nejčastěji téhle žlutokvěté rostlině říkáme prostě pampeliška. Atlas vznikl díky terénnímu výzkumu provedenému v 60. a 70. letech 20. století ve 420 venkovských lokalitách a 57 městech. Co do četnosti následuje pojmenování pampelice, májovka, májíček, pumpelich, pléška. Méně rozšířené je označení pampuliška, pamprdlice, pumpeliška. Ale jazykovědci pro svůj atlas zaznamenali ještě mnoho dalších, byť méně rozšířených výrazů: pampelicha, pampališka, pampeluška, pampeluše, pumpeliše, pampalice, pumpelice, pampelišek, pampelich, pampališek, pumpelišek, pumpeluch, plíška, pléšek, májik, májička, měsíček, měsík, staříček, smetana, smetanik, rýpanka, dloubanka, mlíč, mlíčen, mlíčák, mlíčník, mlíčí, mlíčavka.
V knize Byliny a jejich lidové názvy zaznamenala Ida Rystonová i jména spíše historická. Některá upozorňují na bílou tekutinu, kterou při rozlomení roní části rostliny - hadí mlíčí, mléč, mlíč, mlíčák, mlíčí, mlíčňák, mlíčný (mléčný) lupen, smetanka obecná, smetaník. Jiné poukazují na zubaté tvary listů – lví zub, psí zub. Nepřehlédnutelné je i odkvetlé pampeliškové chmýří – lucerničky, lucerny, po jehož odfouknutí zůstává kněžská pleš, mnišská hlava, pleška. Močopudné vlastnosti pampelišek připomíná pojmenování herba urinaria či laskavé počůránek. A vybírat můžete ještě z dalších jmen: husí kap, kačenec, kačinec, kašinec, lupen pampuliškový, majíček, odvančík, pampalíšek, pampališka, pampelíček, pampelík, pampelíšek, pamprlice, pampuliška, pampuška, plečka obecná, pumpelice, pupava, pupava lékařská.
Druhy pampelišek
Chcete objevit nový druh rostliny? Pak se vrhněte se na výzkum pampelišek! Desítky druhů čekají na své objevitele. Nemusíte jezdit nikam daleko, možná stačí důkladně prozkoumat okolí. Začnete-li se o pampelišky zajímat hlouběji, s překvapením zjistíte, že jich existuje tolik druhů, že se v nich nevyznají ani botanici. Pokud jste se ve škole učili o pampelišce lékařské (Taraxacum officinale), pak takovou rostlinu budete v současné odborné literatuře hledat marně. Ukázalo se, že "pampeliška" je celá sekce obtížně rozlišitelných druhů. Žák, který by při zkoušení takovou rostlinu určoval, by měl nejspíše říci: "je to druh ze sekce Ruderalia (Taraxacum sect. Ruderalia)". Zmíněná sekce pampelišek není dostatečně zmapovaná. Odhadem do ní v České republice spadá až 250 různých, velice těžko odlišitelných druhů. Popsáno jich je zatím asi 100.
Obor studující pampelišky má i své označení – taraxacologie. Při dostatečné vytrvalosti na vás určitě nějaký dosud nepopsaný druh čeká. Pampelišky ze sekce Ruderalia patří ve středoevropském prostoru k rozšířeným, ale zároveň velmi málo prozkoumaným druhům. Poměrně nedávno byla objevena pampeliška návesní (Taraxacum urbicola). Ale existují desítky dalších druhů pampelišek. Čtení jejich českých jmen napovídá, že mezi botaniky je stále dost těch, kteří mají láskyplný vztah ke svému mateřskému jazyku. Tady aspoň malá část jmen některých druhů: pampeliška upravená, hezká, výtečná, zvlněná, neklidná, půvabná, pobledlá, potrhaná, hrbatá, rozedraná, úhledná, rozevlátá, bledonohá, napuchlá, potměšilá, tajemná, sličná, zdobná, klamavá, vznešená, pochybná, chotmotnatá, tlustá, zavalitá, učesaná, smutná, zprohýbaná, zbloudilá, božská, zubatá, čarovná, vyčnívající, sličná, zdobná.
